Pedagogická evaluace
V současné době se termín evaluace stal jedním z nejvíce frekventovaných jak v pedagogické teorii, tak i v dokumentech vzdělávací politiky a v pedagogické praxi. Co vlastně tento termín vyjadřuje?
Výraz evaluace je v češtině poměrně nový. Původ termínu je v latině, sloveso valere znamená být silný, mít platnost, závažnost. Z latiny se toto slovo přeneslo do angličtiny, kde anglický výraz pro evaluaci je evaluation a znamená obecně určení hodnoty, ocenění.
Evaluace je proces systematického shromažďování a analýzy informací podle určitých kritérií za účelem dalšího rozhodování (Bennet a kol. 1994).
Tato definice naznačuje, že evaluace by měla být:
Současně s pojmem evaluace se vyskytují i další pojmy: hodnocení, sebehodnocení a sebe-evaluace (autoevaluace). Pokusme se i tyto pojmy velmi stručně objasnit a uspořádat vztahy mezi nimi. Termín evaluace pokrývá širší, komplexní význam. Evaluace vyjadřuje souhrnně teorii, metodologii a praxi veškerého hodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů.
Hodnocení se častěji užívá v širších kontextech běžné školní praxe, např. hovoří se
o hodnocení žáků, práce učitelů, apodob. (Průcha, 1995).
Sebehodnocení je pojímáno jako neplánované a necílené nahodilé hodnocení každodenní praxe, které provádí každý jedinec bez dlouhodobější přípravy.
Pod pojmem sebe-evaluace (autoevaluace) rozumíme systematicky připravené a plánovité hodnocení, směřující podle předem stanovených kritérií k předem stanoveným cílům (Roupec, 1997).
Sebe-evaluace (autoevaluace) školy je systematickým hodnocením dosažených cílů dle předem stanovených kritérií, prováděné pracovníky školy. Je autoregulačním mechanismem vlastní pedagogické práce školy. Poskytuje zpětnou vazbu o kvalitě a úrovni dosažených cílů vzhledem k projektovaným cílům. Vzhledem k tomu, že v české pedagogické literatuře je využíváno pojmů sebe-evaluace a autoevaluace ve stejném významu, budeme rovněž využívat těchto pojmů stejným způsobem.
Schematicky lze tyto rozdíly mezi hodnocením a evaluací shrnout následujícím způsobem:
| HODNOCENÍ (neřízené hodnocení) |
EVALUACE (řízené hodnocení) |
| Kritéria: nejsou vymezena; indikátory výkonu nestanoveny explicitně; nesdíleny mezi partnery. | Kritéria: vymezena explicitně a odsouhlasena; stanovené specifické oblasti priorit, založené na vymezených cílech; formulovány indikátory výkonu. |
| Evaluační plán: není přesně stanoven; není jasné, co kdo bude dělat; není konzistentní s cíli; není připravován záměrně, je použit v případě potřeby. | Evaluační plán: je strukturovaný; je jasná odpovědnost; explicitní vztahy s cíli; vyžaduje detailní plánování. |
| Metody: nejsou předem stanoveny; metody nekonzistentní; nepromyšlená analýza dat. | Metody. systematické; přesně určené zdroje dat; použit reprezentativní vzorek; evaluační nástroje odpovídají metodám použitým pro sběr dat; systematická analýza dat; vypracování zprávy. |
Úkolem sebe-evaluace je ověřit kvalitu a zlepšit kvalitu. Evaluace by měla být prováděna se souhlasem učitelského sboru a v klimatu, kdy učitelé na evaluaci pohlíží pozitivně. Proto je zapotřebí konzultovat s učiteli evaluační kritéria, plán zlepšení kvality a metody sběru dat. Škola tak zajišťuje, že získaná data budou použita k dalšímu rozvoji školy a učitelé se nebudou cítit ohroženi evaluací. Oblasti evaluace by měly být předem stanoveny.
Tento postup lze shrnout následujícím způsobem:
1. Cíle evaluace
Cíl je záměr, kterého chceme v jistém časovém intervalu dosáhnout. Cíl musí být jasně a stručně formulován, specifikován. Stanovený cíl musí být také měřitelný. Tímto zajišťujeme, že cíle bylo skutečně dosaženo. Se stanovenými cíli by měli všichni zúčastněni souhlasit. Cíle musí být dosažitelné, to znamená reálně stanovené. Musí odpovídat realitě. Je také důležité stanovit časový interval, ve kterém stanovených cílů má být dosaženo. Nemůže být úspěšná evaluace cílů, které jsou nejasně a velmi obecně stanoveny a ti, co je mají realizovat, nevědí, co se od nich očekává a nebo nejsou přesvědčeni o účelnosti těchto cílů. K dosažení stanovených cílů vede strategie, která indikuje jak, kým a kdy má být cíle dosaženo.
2. Indikátory výkonu
Indikátory výkonu jsou signály úspěchu, kterého je použito, abychom určili, zda cíle bylo dosaženo.
Indikátor výkonu:
3. Evaluační nástroje
Evaluační nástroje jsou nástroje, které specifikují:
4. Evaluační zpráva
Evaluační zprávu lze považovat za reflexi vývoje, který byl učiněn v určitém stanoveném časovém intervalu. Tato zpráva umožňuje diskusi, zda stanovených cílů bylo dosaženo a s jakými výsledky. Poukazuje i na ty cíle, kterých nebylo dosaženo a sděluje proč jich nebylo dosaženo. Dává příležitosti pro konstruktivní analýzu obtíží a formuluje strategii pro budoucí aktivity. Umožňuje tedy i pohled dopředu, umožňuje další plánování.
Základními rysy evaluační zprávy jsou:
Tento proces lze znázornit následujícími schématy:
